Pěstování sukulentů kosmatcovitých

Sukulentní rostliny z čeledi Aizoaceae, podčeledi Mesembryanthemoideae (kosmatcovité)

Tyto rostliny jsou známé pod označením mesemb nebo také kosmatce.
Vyskytují se převážně v J. Africe, zahrnují asi 123 rodů. Mezi nejznámější rody patří neobvyklé rostlinky, kterým se společně říká "kvetoucí kameny" nebo "živé kameny". Jejich sukulentní tělo vypadá jako zelené nebo jinak zbarvené kameny, které na sebe upozorní v době květu nádhernými květy nejčastěji v barvě bílé, žluté a fialové. Nejčastěji se setkáváme se živými kameny z rodu Lithops, ale do této skupiny živých kamenů můžeme zařadit až 17 rodů!

Tělo "živých kamenů" tvoří jeden, dva nebo několik párů silně sukulentních listů, velikosti od několika mm do několika cm. Rostlina je schována v půdě, nad úroveň terénu vystupuje vrchol listů, v období sucha se listy zmenšují a celá rostlina je schována v úrovni nebo pod úrovní povrchu. Květy mohou být i větší než listy, jsou velmi nápadné a můžeme je přirovnat ke květu kopretiny.

Pěstování:
Pěstování "živých kamenů" se velmi liší od pěstování jiných "pokojových" rostlin i od pěstování kaktusů, jejichž životní prostředí je prostředí "kosmatců" podobné.
Často se stává, že nezkušený pěstitel zalévá tyto rostliny příliš často, nadměrně nebo nevhodně nebo nezachovává období klidu, kdy rostlinu příjem vody zahubí.

Jak je tedy pěstovat?

Světlo:
Kosmatce jsou rostliny, které vyžadují světlé místo. Ideální je umístění na okenní parapet. Může jim ale uškodit přímé trvalé sluneční záření (jižní okno), vyžadují spíše rozptýlené světlo, a proto je vhodné je na takovém místě přistínit. Pokud je pěstujeme dál od okna, na tmavém místě, rostliny se vytahují.

Teplo:
Kosmatcovité rostliny nejsou mrazuvzdorné, pěstujeme je v prostorech s topením, v letních měsících mohou být i venku. Optimální teplota je v rozmezí 15-25 °C, tolerují však i teplotu 5-10 °C, pokud jsou v suchu, snesou i nižší teplotu. Naopak při teplotě nad 30 °C jsou rostliny opět v ohrožení, a to v případě, že je zalijeme. Při vysokých teplotách rostliny přestanou přijímat vodu a po zalití mohou uhnít. V době veder tedy platí zásada: nezalévat, zastínit a větrat. Proudící vzduch umožňuje rostlinám lépe snášet vyšší teplotu a silnější záření.

Vzduch:
Kosmatce vyžadují pohyb vzduchu, protože pocházejí z větrných oblastí. Naopak jim vadí vyšší vzdušná vlhkost. Pokud je pěstujeme v teple a vlhku, vytvářejí rostliny tělo, listy s neobvyklým tvarem, pokožka rostlin ve vlhku praská a rostlina může uhynout. To, že je v bytech často suchý vzduch, je problémem při pěstování mnoha pokojových rostlin, v tomto případě je však suchý vzduch přínosem. Při pěstování např. ve skleníku musíme kosmatcům pravidelně větrat.

Substrát:
Substrát, který kosmatce potřebují, musí být lehký, propustný, dobře vysychající. Namícháme jej z 1 dílu říčního písku a 1 dílu zahradního substrátu.

Životní cyklus
V jednom roce vytváří rostlina ze skupiny živých kamenů pouze jeden pár (nebo pouze jednou více párů) listů. Nové listy se začnou tvořit na konci období růstu, kdy nastává období klidu a zároveň "přelévání". Starý pár listů (označuje se hlava) postupně sesychá, jeho obsah se přelévá do nového páru (nebo více párů) listů, které se tvoří mezi starými listy nebo uvnitř nich. V tomto období klidu zaléváme jen velmi málo nebo vůbec nezaléváme. Zálivku obnovíme teprve tehdy, až je starý pár listů uschlý a nový je již zcela vyvinutý. Různé rody i druhy živých kamenů pocházejí z různých oblastí, které se mohou výrazně lišit rozložením pravidelných srážek. Proto existují mezi kosmatci rozdíly v tom, kdy probíhá jejich klidové období a jak je dlouhé. Nelze však rostlinám podle kalendáře přesně "naprogramovat", kdy a jak zalévat. Je třeba citlivě reagovat na to, jaké jsou v tu kterou dobu podmínky u nás, a těm zalévání přizpůsobit. Existují ale určité obecné zásady.
Většina kosmatců vyžaduje určitou zálivku po celý rok. 
Během období růstu (intenzivní růst) je zálivka vydatná, ale zaléváme vždy po dokonalém vyschnutí substrátu po předešlé zálivce. Mimo hlavní období růstu zaléváme méně a řídíme se vzhledem rostliny a teplotou prostředí. Zaléváme méně nebo zcela minimálně nebo v určitém období vůbec ne. Pokud probíhá přelévání do nových listů a tyto nové listy sesychají, znamená to, že novým listům chybí voda a opatrně zalijeme i v tomto období, abychom doplnili vodu, kterou rostlina potřebuje k dokončení vytvoření nových listů. Toto se týká nejčastěji rodů:
Conophytum, Oophytum, Gibbaeum, Faucaria, Cheiridopsis a obecně u malých semenáčů.
Naopak u rodu Lithops a Pleiospilos můžeme zálivku při teplotě 10-15 °C zcela vynechat.
Abychom předešli hrubým chybám při pěstování zástupců "kosmatců", rozdělíme si je do dvou skupin, které se zásadně liší pěstováním.

1. skupina - rostliny dlouhého dne - s hlavním obdobím růstu v době našeho léta (květen-říjen, případně duben-listopad). 
Na podzim začíná pro tyto rostliny období klidu. Řídíme se při tom ne kalendářem, ale skutečnými podmínkami, tj. zda již nastoupil typický podzimní čas, nebo zda se ještě udržuje pěkné počasí babího léta. V tom případě se nástup klidového období mírně posune. Podobně na jaře se rostliny probouzejí podle počasí za okny, pak je možné začít se zálivkou o něco dříve.
Rody patřící do 1. skupiny (abecedně): Bergeranthus, Carruanthus, Chasmatophyllum, Cylindrophyllum, Delosperma, Dinteranthus, Frithia, Hereroa, Lapidaria, Lithops, Malephora, Nananthus, Neohenricia, Pleiospilos, Rhombophyllum, Rhinephyllum, Schwantesia, Tanquana, Vanheerdea, Vlokia.

2. skupina - rostliny krátkého dne - s hlavním obdobím růstu v době našeho podzimu a jara
(v podmínkách naší zimy prodělávají vynucené období klidu kvůli nízkým teplotám a nedostatku světla). Přes léto prodělávají klidové stadium. Na konci léta začíná jejich intenzivní růst, během podzimu vyžadují dostatek vody a živin a čerstvý vzduch. Na jaře, po období zimního klidu, svůj růst dokončují.
Rody patřící do 2. skupiny (abecedně): Aloinopsis, Bijlia, Cerochlamys, Cephalophyllum, Cheridopsis, Conophytum, Didymaotus, Diplosoma, Drosanthemum, Faucaria, Fenestraria, Gibbaeum, Glottiphyllum, Ihlenfeldtia, Meyerophytum, Mitrophyllum, Monilaria, Muiria, Namibia, Odonthoporus, Oophytum, Psammophora, Ruschia, Stomatium, Titanopsis, Trichodiadema. Některé keříčkovité rody, např. Drosanthemum, Lampranthus, mohou růst a kvést během celého roku.